Část čtvrtá: Láska na první pohled a pozvánka

Záměrně jsem v předchozích článcích nemluvil o jedné prohlídce, na které jsme s Jakubem byli minulý týden. Byla totiž zcela jedinečná. Ve středu odpoledne, chvilku po obědě, zrovna když krásně svítilo slunce (to je potřeba v Dublinu vždy ocenit a užít si to) jsme se vydali na prohlídku dalšího z vyhlédnutých bytů. Zvláštností tohoto bytu bylo, že v něm byly hned dvě ložnice, což by byl nadplán, ale lepší dvě ložnice než ani jedna.

Přivítal nás starší usměvavý muž jménem Rory a hned nás vzal na prohlídku. Velký bytový komplex se společným malým parkovištěm a zahrádkou. Po schodech do prvního patra a šup do bytu. Velký obývák s kuchyňským koutem. Kromě myčky nádobí tu bylo vlastně vše, co člověk potřebuje k životu. Díky slunečním paprskům vypadal byt nádherně. A pak jsme se po schodech vypravili do druhého patra bytu(!), kde byla velká ložnice, pokoj pro hosty a koupelna. Myslím, že to byl ten moment, kdy jsme se do toho bytečku oba zamilovali.

Doteď jsme byli zvyklí na to, že žijeme v jedné místnosti (s výjimkou kuchyňky a koupelny) a teď máme šanci bydlet v něčem, co má patro? A překvapením nebyl konec. „Ještě se podívejte na půdičku,“ povídá Rory. Stačilo zatáhnout za očko na stropě, sundat rozkládací schůdky, které jako by vypadly z amerického filmu, a po nich vylézt ještě o něco výše. Takže pokoj pro hosty, patro, a navíc ještě půda. A to vše o směšných 25 euro (tedy něco málo přes 500 korun) za měsíc dráž v porovnání s ostatními byty, o které jsme tento týden měli zájem. To je snad sen! Když nás Rory nechal, ať si patro prohlédneme a promluvíme si spolu, nebylo moc o čem diskutovat. Vypadalo to, že jsme našli byt snů. Teď jen, aby to vyšlo.

Když jsme se s Rorym posadili v obývacím pokoji, abychom probrali detaily nájmu, bylo těžké potlačit radost z krásy bytu. „To je hodně velký úsměv,“ povídá Rory. Vysvětlil jsem mu, že je to nejlepší zkušenost z prohlídek bytu za celou dobu v Dublinu a že by bylo úžasné, kdybychom tu mohli bydlet. Z otázek, které nám pak kladl, jsme ale vyšli jako dobří nájemníci. Nekuřáci, bez domácích mazlíčků, bez auta, bez dětí. „Jste svoji, že?“ pokračoval Rory. „Působíte tak na mě. Víte, my hledáme výhradně sezdaný pár, protože single lidé, jak jistě víte, bývají náchylnější k hlasitým oslavám a podobně. Ale to my nechceme, hledáme někoho usedlejšího, s kým nebudou problémy. Mimochodem, kdybych se měl teď hned rozhodnout, tak vás beru, ale mám dnes ještě několik zájemců, tak ve vás nechci vzbuzovat falešné naděje.“

Když jsme se loučili, poděkovali jsme Rorymu za prohlídku i za pozitivní zážitek. Cestou domů/do práce jsme si říkali, jak by bylo super, kdyby to vyšlo. Bylo potřeba jen „porazit“ ostatní zájemce. Tak snad jsme zapůsobili dobře. Rory se měl ozvat ještě téhož večera s odpovědí, nakonec se ale omluvil a to, jak celá věc dopadla, jsme zjistili až druhého dne…

Vyšlo to! Na Roryho tak zapůsobil můj úsměv (prý mu podle něj bylo jasné, že v tom bytě budeme spokojení), že se s majitelkou rozhodli pro nás dva. Takže poslat detaily, dopisy z práce, od předchozího pronajimatele, kopie dokladů, pročíst si smlouvu, poslat zálohu a čekat na první únor na podpis smlouvy. Občas se ozvala Hannah Abbotová, ale snažil jsem se ji ignorovat. Na pár prohlídek jsem pak ještě pro jistotu zašel, ale k ničemu to nebylo a akorát jsem z toho byl nervózní, tak jsem toho nechal.

Zítra je prvního, takže stačí podepsat smlouvu a vysněný byt je náš. Byt má i pokoj pro hosty, který jsme si před odjezdem vysnili, ale se kterým jsme už několik týdnů nepočítali, protože ceny bytů v Dublinu jsou šílené a vypadalo to, že byt se dvěma ložnicemi je něco nedosažitelného. Byt je hned u moře, máme krásný výhled na doky. Okna těsní poměrně dobře (na rozdíl od bytu, kde jsme byli doteď) a na těch ložnicových jsou klapky, díky kterým je možné docílit i během dne naprosté tmy. Také jsem zjistil, že z letiště k nám jezdí přímá linka, přes den s intervalem 15 minut, v noci 30. I když je to přes deset kilometrů, je to jen jedna zastávka (a pak asi pět minut pěšky), takže naprosto perfektní pro všechny návštěvy, které k nám tímto oficiálně zveme.

Máte-li chuť udělat si třeba víkendový výlet do Dublinu, neváhejte. Letenky se dají sehnat za rozumný peníz (zpáteční letenka z Prahy vyjde zhruba na 2500 až 4000 korun, záleží na ročním období, dnu v týdnu a podobně, ale i některé víkendy se dají sehnat levně). Na krátkou dobu můžeme ubytovat až dvě osoby, kterým nevadí sdílet lože (ušetříte docela dost peněz za hotel/hostel/Airbnb, které vycházejí na 1500 a více korun za noc pro dvě osoby). Další výhodou vám budiž naše znalost prostředí (i když zatím jen omezená), včetně tipů na výlety, výběr lístků MHD a podobně. Plus možnost herních a deskoherních večerů. Napište mi na Facebooku nebo na mail, pokud za námi budete chtít přijet.

PS: Kdo s sebou přiveze pár flašek dobré Pálavy nebo něčeho podobného, bude u mě mít velikánské plus. Tady je víno drahé a ne moc dobré, za zhruba 250 korun se dá koupit sedmička pitelného vína, za ty prachy jsem měl v Praze tři litry mého oblíbeného sudového. Irsko je v EU, takže se nemusíte bát žádných limitů, pro osobní potřebu, tedy i jako dárek pro kamarády, lze s sebou vzít až 90 litrů vína. Ale to je možné samozřejmě jen v případě, že budete mít velké odbavené zavazadlo; lahve s nápoji, jejichž objem přesahuje 100 ml, vám zkonfiskují/vylijí během bezpečnostní prohlídky, na palubu vás s nimi v žádném případě nepustí, tak na to pozor, aby nedošlo ke zbytečné škodě! 🙂

Tweet